Vliv Ruska na naši ekonomiku, ruské ekonomické zájmy v ČR ZPĚT


Česká republika je pro ruský byznys země zaslíbená. Dlouhodobě platí, že nejčastějšími zahraničními vlastníky českých firem jsou právě Rusové. Dopočítat se počtu ruských podnikatelů v České republice však není snadné: i pečlivé pátrání v rejstřících, databázích a výročních zprávách složí dohromady jen částečný obraz. Rovněž společnosti, které se na analýzu českého podnikatelského prostředí specializují, se rozcházejí v metodice, a tudíž i v údajích o tom, kolik tuzemských firem Rusové skutečně vlastní. 

„Firmy, nejen ty ruské, evidujeme vždy podle první vazby. Těch s ruským majitelem tedy bude zcela jistě více, než kolik se oficiálně uvádí, i víc, než vychází z našich analýz. Když nějakou firmu v Česku vlastní ruský občan prostřednictvím firmy založené třeba na Kypru, už ho nedohledáme,“ říká analytička společnosti Bisnode Petra Štěpánová. Podle jejích analýz Rusové stoprocentně ovládají zhruba sedmnáct tisíc českých podniků. Rusové jsou nejčastějšími zahraničními vlastníky firem v České republice i podle konkurenční společnosti CRIF, která však uvádí celkový počet dvanáct a půl tisíce. Je zřejmé, že českých firem s alespoň nějakým podílem ruského kapitálu bude mnohem více. V mnoha případech se ruští majitelé skrývají za anonymními akciemi či společnostmi registrovanými v daňových rájích.

Vysoký počet ruských vlastníků se odráží například i v ostře sledované kauze Panama Papers. Na českém seznamu má každý devátý majitel společnosti založené v daňovém ráji právní firmou Mossack Fonseca jméno ruského původu. Z toho pak plyne zřejmý závěr: ani české úřady netuší, nakolik je v české ekonomice přítomen ruský kapitál.

Tento handicap si stát uvědomuje a svědčí o tom například výmluvná zmínka ze zprávy Finančního analytického útvaru za rok 2014, v níž „cifršpióni“ upozornili, že Česko slouží jako tranzitní země, přes niž ruští obchodníci a jejich firmy vyvádějí stovky milionů korun do daňových rájů.  Ve zprávě stojí: „Vyvádějí se vysoké objemy finančních prostředků ze zahraničních společností, velmi často s ruskými vlastníky, kdy Česká republika měla sloužit jako tranzitní země pro převody do dalších, z hlediska boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ‚bezpečných‘, destinací, jako je například Kypr.“

Banka pro Le Penovou

Vyšší kontrolu nad kapitálovými toky z České republiky prostřednictvím ruských firem a bank připouští i Česká národní banka, která má dohled nad finančním trhem.  V březnu 2016 zakázala ČNB ruské ERB bance (dříve známé pod názvem Evropsko-ruská banka a ještě předtím jako První česko-ruská banka) poskytovat úvěry a přijímat vklady od veřejnosti. ERB o udělení bankovní licence v České republice dlouho marně usilovala – dočkala se v roce 2008, a stala se tak prvním ruským finančním ústavem, který od rozpadu bývalého Sovětského svazu získal novou licenci v některé ze zemí EU. A také toho náležitě využila: právě První česko-ruská banka dala úvěr francouzské nacionalistické straně Marine Le Penové. Její Národní fronta od banky získala úvěr 9 milionů eur poté, co jí půjčku odmítly poskytnout všechny banky ve Francii i další v Evropě a USA. Mezi další ruské banky přítomné v České republice patří Sberbank a Expobank.

Nárůst počtu ruských vlastníků jde ruku v ruce s nárůstem počtu osob s ruským občanstvím žijícím v Česku. Zatímco v roce 2007 jich u nás žilo 23 278, letos je v Česku registrováno – v součtu pro trvalý i přechodný pobyt – už přes čtyřiatřicet tisíc.  Geograficky vzato, ruské „byznys-enklávy“ jsou v ČR v podstatě jen dvě: sedmdesát procent všech ruských firem v Česku je registrováno v Praze, něco přes třináct procent pak v Karlových Varech. Ostatní regiony pro Rusy příliš zajímavé nejsou. 

Samotný fakt, že Rusové v České republice podnikají a mají tu své ekonomické zájmy, není skandální ani zarážející.  Ruské podnikatelské aktivity mohou mít i „neobchodní“, a přitom velmi praktické důvody, související s právem pobytu. Jak říká další z analytiků Bisnode Michal Řičař: „Podnikání představuje pro cizince, nejen pro Rusy, také způsob, jak v Česku legalizovat pobyt. Získají podnikatelské vízum, které je jim prodlužováno, stačí prokázat, že mají firmu, která vykazuje činnost.“

Nejedlý, nový Šlouf

Na druhé straně nelze přehlížet, že politika a byznys jdou často ruku v ruce a před uplatňováním ruského vlivu ve svých výročních zprávách pravidelně varuje česká kontrarozvědka – Bezpečnostní informační služba (BIS), podle níž Rusko v ČR dlouhodobě buduje „vlivové a propagandistické struktury“.  V ruských rukou je i řada zavedených českých firem, často (z historických důvodů i s ohledem na zaměření ruské ekonomiky) působících v oborech spojených s energetikou. Skrze dceřiné společnosti podnikají v ČR i zavedené ruské firmy jako Rusatom Overseas, skupina Gazprom, TVEL, Tatneft, Lukoil, ČKD Group, Vítkovice…  Někdejší náměstek ministra zahraničí a bezpečnostní expert Tomáš Pojar už před časem konstatoval, že „Rusko tu má nepochybně zájmy politické i ekonomické. Je ostatně součástí oficiální ruské doktríny, že energetické nástroje bude Rusko používat i s ohledem na své zahraničně-politické zájmy“.

Právě v souvislosti s energetikou, dovozem ruského plynu, ropy a jaderného paliva i s možnostmi spojenými s dostavbou českých jaderných elektráren jsou česko-ruské obchodní vztahy zásadní. Vazby na ruský byznys pak zřetelně vedou do nejvyšších pater politiky. Konkrétně k blízkému spolupracovníkovi prezidenta Miloše Zemana a jeho hlavnímu poradci Martinu Nejedlému, který žil v Rusku zhruba deset let a dlouhodobě podniká ve spolupráci s ruským ropným a plynárenským gigantem Lukoil.  Nejedlého přivedl k Zemanovi jeho někdejší poradce z Úřadu vlády a bývalý komunistický prominent Miroslav Šlouf.

Mimochodem právě Nejedlý spolu s kancléřem Vratislavem Mynářem (oba muži bez bezpečnostní prověrky), doprovázel Miloše Zemana na uzavřenou schůzku s Vladimirem Putinem v Moskvě. Není zrovna obvyklé, aby český velvyslanec při takovém jednání zůstal za dveřmi, a přesně to se stalo: velvyslanec Vladimír Remek (jehož do funkce přitom protlačil právě Zeman) se jednání nemohl účastnit.

„Netuším, co se tam dělo. Vím jen tolik, že něco takového se nedělá. Na místě Vladimíra Remka bych okamžitě rezignoval na své místo,“ komentuje to někdejší český velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský. 

 

Robert Břešťan

Robert Břešťan

Novinář, který v současnosti vede nezávislý zpravodajský server HlídacíPes.org – projekt Ústavu nezávislé žurnalistiky. Svou novinářskou kariéru začínal jako redaktor a moderátor Rádia Svobodná Evropa, rok strávil jako zahraniční zpravodaj české redakce BBC v Londýně. Pracoval postupně na pozicích politického reportéra Hospodářských novin, šéfredaktora zpravodajské stanice Českého rozhlasu – Rádia Česko a šéfkomentátora týdeníku Ekonom.