Konec přátelské pomoci

A jak se Karel Cudlín, známý český fotograf, dostal k fotografování odchodu sovětských vojáků a míst, která opustili? 

V roce 1990 začal jezdit s fotografkou Danou Kyndrovou fotit uprchlíky, kteří v té době přicházeli do Československa, a bydleli v domech po sovětských vojácích. A při jedné této jejich cestě zjistili, že 300 metrů od místa, kde fotili, stále ještě sovětští vojáci bydlí. Napadlo je, že by se to mělo zdokumentovat a celý následující rok jezdili na místa, kde ještě pobývaly sovětské jednotky. Karel Cudlín vzpomíná, jak obyčejným vojákům bylo vcelku jedno, že je někdo fotí, ale důstojníci, ti je často vyhazovali, protože si chtěli ještě dodělat svoje „zlodějiny“. A co se mu vybaví, když se řekne odchod sovětské armády z Československa?:

„Samozřejmě se mi vybaví Milovice, kde jsem strávil nejvíc času a hlavně ten poslední měsíc velmi intenzivně, potom takové „sovětské umění“, které zbylo po těch vojácích. A taky se mi vybaví, což bylo důležité, že okupanti ano, ale že ti obyčejní vojáci byli stejné oběti komunistického systému jako my. Oni byli okupanti, ale byli to vojáci základní služby, kteří byli někam poslaní, a byli to stejné oběti.“