23.06.2016

Přijďte na výstavu nebo projekci filmu!

 

O víkendu 25. – 26. června bude v Praze festival United Islands, na kterém bude zastoupena i kampaň Proti ztrátě paměti. Na Janáčkově nábřeží bude k vidění velkoformátová výstava fotografií Konec přátelské pomoci, na které je zachycen jak příchod okupačních vojsk v roce 1968, tak jejich odchod o dvacet tři let později. Část této výstavy pak bude od pondělí až do konce června k vidění i na Šesťáku na Vítězném náměstí v Dejvicích a v Letenských sadech na Stalinovi.

Náhled výstavy můžete vidět zde.

A pokud byste chtěli vidět některý z námi nabízených filmů k tématu současné ruské propagandy, přijďte buď v pondělí ve 21:30 do letního kina Stalin, kde bude projekce filmu Svět podle Russia Today, nebo o den později v úterý 28. června v 19:00 do Unijazzu, kde se bude promítat film Velký plán, po které bude následovat debata s ředitelem Jednoho světa na školách Karlem Strachotou.

Informace o filmech najdete zde.

Tyto a další akce najdete také v přehledu akcí.

21.06.2016

Letošní kampaň probíhá i v Bruselu

 

Vzpomínkový a debatní večer Měli jsme štěstí... pořádá u příležitosti odchodu sovětských vojáků z našeho území 21. června v Bruselu europoslanec Luděk Niedermayer. Debatujícími v průběhu odpoledne a večera budou Luboš Dobrovský – bývalý disident, československý ministr obrany v letech 1990 – 1992 a později také vedoucí kanceláře prezidenta republiky Václava Havla; Svetozár Naďovič -  zástupce náčelníka štábu Východného vojenského okruhu a koordinátor odsunu vojáků z Československa; Michael Kocáb – na začátku 90. poslanec Sněmovny lidu federálního shromáždění a předseda komise pro dozor nad odchodem sovětských vojsk a v letech 2009 – 2010 ministr pro lidská práva; a Karel Strachota – zakladatel a ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách Člověka v tísni a také autor kampaně Proti ztrátě paměti.

Kromě debat budou v průběhu večera promítány dobové fotografie a dokumentárních filmy, a to U nás pomáhali taky (Karel Strachota / Česká republika / 2015 / 6 min.), Deset bodů (Milan Maryška / Česká republika / 1969 / 22 min.) a Praha - neklidné srdce Evropy (Věra Chytilová / Československo, Itálie / 1984 / 59 min.). Celý program bude zakončen slavnostní recepcí.

20.06.2016

Stáhněte si bulletin a sdílejte informace ve svém okolí.

 

Najdete v něm články českých novinářů, kteří se dlouhodobě zabývají vlivem Ruska na Českou republiku a osvětlují jeho metody. Jaroslav Spurný píše o působení ruských tajných služeb u nás, Ondřej Soukup o současné podobě proruské mediální manipulace, Ondřej Kundra se věnuje vztahům některých našich politiků s režimem Vladimíra Putina a Robert Břešťan ruským ekonomickým zájmům. Adam Drda se ohlíží do minulosti ke konci druhé světové války a k okupaci Československa v roce 1968 a Michal Kocáb vzpomíná na to, jak probíhalo vyjednávání o odsunu okupačních vojsk v roce 1991. Některé z článků jsou doplněny přehlednými infografikami znázorňující velikost zahraničních ambasád v ČR a nejčastější zahraniční vlastníky českých firem. Text o ruské propagandě pak ilustruje fotografie z hraného filmu, která je na sociálních sítích proruskou propagandou prezentovaná jako snímek skutečného dítěte z Donbasu. Kromě dalších doprovodných a ilustračních fotografií v bulletinu najdete možnosti, jak se s námi do kampaně můžete zapojit nebo se dozvíte základní čísla o projektu Příběhy bezpráví.

Informační bulletin si stáhněte zde. 

16.06.2016

Jaké jsou ruské ekonomické zájmy v ČR?

 

Česká republika je pro ruský byznys země zaslíbená. Dlouhodobě platí, že nejčastějšími zahraničními vlastníky českých firem jsou právě Rusové. Dopočítat se počtu ruských podnikatelů v České republice však není snadné: i pečlivé pátrání v rejstřících, databázích a výročních zprávách složí dohromady jen částečný obraz. Rovněž společnosti, které se na analýzu českého podnikatelského prostředí specializují, se rozcházejí v metodice, a tudíž i v údajích o tom, kolik tuzemských firem Rusové skutečně vlastní. 

„Firmy, nejen ty ruské, evidujeme vždy podle první vazby. Těch s ruským majitelem tedy bude zcela jistě více, než kolik se oficiálně uvádí, i víc, než vychází z našich analýz. Když nějakou firmu v Česku vlastní ruský občan prostřednictvím firmy založené třeba na Kypru, už ho nedohledáme,“ říká analytička společnosti Bisnode Petra Štěpánová. Podle jejích analýz Rusové stoprocentně ovládají zhruba sedmnáct tisíc českých podniků. Rusové jsou nejčastějšími zahraničními vlastníky firem v České republice i podle konkurenční společnosti CRIF, která však uvádí celkový počet dvanáct a půl tisíce. Je zřejmé, že českých firem s alespoň nějakým podílem ruského kapitálu bude mnohem více. V mnoha případech se ruští majitelé skrývají za anonymními akciemi či společnostmi registrovanými v daňových rájích.

Vysoký počet ruských vlastníků se odráží například i v ostře sledované kauze Panama Papers. Na českém seznamu má každý devátý majitel společnosti založené v daňovém ráji právní firmou Mossack Fonseca jméno ruského původu. Z toho pak plyne zřejmý závěr: ani české úřady netuší, nakolik je v české ekonomice přítomen ruský kapitál.

Tento handicap si stát uvědomuje a svědčí o tom například výmluvná zmínka ze zprávy Finančního analytického útvaru za rok 2014, v níž „cifršpióni“ upozornili, že Česko slouží jako tranzitní země, přes niž ruští obchodníci a jejich firmy vyvádějí stovky milionů korun do daňových rájů.  Ve zprávě stojí: „Vyvádějí se vysoké objemy finančních prostředků ze zahraničních společností, velmi často s ruskými vlastníky, kdy Česká republika měla sloužit jako tranzitní země pro převody do dalších, z hlediska boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ‚bezpečných‘, destinací, jako je například Kypr.“

Banka pro Le Penovou

Vyšší kontrolu nad kapitálovými toky z České republiky prostřednictvím ruských firem a bank připouští i Česká národní banka, která má dohled nad finančním trhem.  V březnu 2016 zakázala ČNB ruské ERB bance (dříve známé pod názvem Evropsko-ruská banka a ještě předtím jako První česko-ruská banka) poskytovat úvěry a přijímat vklady od veřejnosti. ERB o udělení bankovní licence v České republice dlouho marně usilovala – dočkala se v roce 2008, a stala se tak prvním ruským finančním ústavem, který od rozpadu bývalého Sovětského svazu získal novou licenci v některé ze zemí EU. A také toho náležitě využila: právě První česko-ruská banka dala úvěr francouzské nacionalistické straně Marine Le Penové. Její Národní fronta od banky získala úvěr 9 milionů eur poté, co jí půjčku odmítly poskytnout všechny banky ve Francii i další v Evropě a USA. Mezi další ruské banky přítomné v České republice patří Sberbank a Expobank.

Nárůst počtu ruských vlastníků jde ruku v ruce s nárůstem počtu osob s ruským občanstvím žijícím v Česku. Zatímco v roce 2007 jich u nás žilo 23 278, letos je v Česku registrováno – v součtu pro trvalý i přechodný pobyt – už přes čtyřiatřicet tisíc.  Geograficky vzato, ruské „byznys-enklávy“ jsou v ČR v podstatě jen dvě: sedmdesát procent všech ruských firem v Česku je registrováno v Praze, něco přes třináct procent pak v Karlových Varech. Ostatní regiony pro Rusy příliš zajímavé nejsou. 

Samotný fakt, že Rusové v České republice podnikají a mají tu své ekonomické zájmy, není skandální ani zarážející.  Ruské podnikatelské aktivity mohou mít i „neobchodní“, a přitom velmi praktické důvody, související s právem pobytu. Jak říká další z analytiků Bisnode Michal Řičař: „Podnikání představuje pro cizince, nejen pro Rusy, také způsob, jak v Česku legalizovat pobyt. Získají podnikatelské vízum, které je jim prodlužováno, stačí prokázat, že mají firmu, která vykazuje činnost.“

Nejedlý, nový Šlouf

Na druhé straně nelze přehlížet, že politika a byznys jdou často ruku v ruce a před uplatňováním ruského vlivu ve svých výročních zprávách pravidelně varuje česká kontrarozvědka – Bezpečnostní informační služba (BIS), podle níž Rusko v ČR dlouhodobě buduje „vlivové a propagandistické struktury“.  V ruských rukou je i řada zavedených českých firem, často (z historických důvodů i s ohledem na zaměření ruské ekonomiky) působících v oborech spojených s energetikou. Skrze dceřiné společnosti podnikají v ČR i zavedené ruské firmy jako Rusatom Overseas, skupina Gazprom, TVEL, Tatneft, Lukoil, ČKD Group, Vítkovice…  Někdejší náměstek ministra zahraničí a bezpečnostní expert Tomáš Pojar už před časem konstatoval, že „Rusko tu má nepochybně zájmy politické i ekonomické. Je ostatně součástí oficiální ruské doktríny, že energetické nástroje bude Rusko používat i s ohledem na své zahraničně-politické zájmy“.

Právě v souvislosti s energetikou, dovozem ruského plynu, ropy a jaderného paliva i s možnostmi spojenými s dostavbou českých jaderných elektráren jsou česko-ruské obchodní vztahy zásadní. Vazby na ruský byznys pak zřetelně vedou do nejvyšších pater politiky. Konkrétně k blízkému spolupracovníkovi prezidenta Miloše Zemana a jeho hlavnímu poradci Martinu Nejedlému, který žil v Rusku zhruba deset let a dlouhodobě podniká ve spolupráci s ruským ropným a plynárenským gigantem Lukoil.  Nejedlého přivedl k Zemanovi jeho někdejší poradce z Úřadu vlády a bývalý komunistický prominent Miroslav Šlouf.

Mimochodem právě Nejedlý spolu s kancléřem Vratislavem Mynářem (oba muži bez bezpečnostní prověrky), doprovázel Miloše Zemana na uzavřenou schůzku s Vladimirem Putinem v Moskvě. Není zrovna obvyklé, aby český velvyslanec při takovém jednání zůstal za dveřmi, a přesně to se stalo: velvyslanec Vladimír Remek (jehož do funkce přitom protlačil právě Zeman) se jednání nemohl účastnit.

„Netuším, co se tam dělo. Vím jen tolik, že něco takového se nedělá. Na místě Vladimíra Remka bych okamžitě rezignoval na své místo,“ komentuje to někdejší český velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský. 

Další články k tématu ruského vlivu na Českou republiku brzy najdete v INFORMAČNÍM BULLETINU.