Memorandum 2015


Každý rok 27. června si v České republice připomínáme Památku obětí komunistického režimu – ten den roku 1950 byla zavražděna dr. Milada Horáková. Se zmíněným datem se však pojí ještě jedno výročí – před čtyřiadvaceti lety odešel z naší země poslední sovětský voják. I proto jsme se rozhodli letošní ročník kampaně Proti ztrátě paměti věnovat okupaci Československa, která začala v srpnu 1968.

Chceme znovu upozornit na to, co se tehdy stalo, a zdůraznit, že vpád a dlouholetý pobyt sovětské armády měl tragické následky. Kvůli okupačním vojákům u nás umírali lidé. O sovětské tanky se opíral normalizační režim, který devastoval zemi, komplikoval a ničil občanům životy, vedl k masivní emigraci. Cílem okupace, formálně označované za internacionální pomoc spřátelených vojsk Varšavské smlouvy, bylo zastavení demokratizačního procesu v zemi, kterou sovětská vláda považovala „za svou“. Nebylo to poprvé, kdy Moskva nasadila armádu proti neposlušnému satelitu. V roce 1953 vyjely na její pokyn tanky proti protestujícím dělníkům ve Východním Berlíně, o tři roky později sovětské jednotky utopily v krvi maďarskou revoluci. Jsme tedy jedním z mnoha národů, které mají se sovětskou imperiální rozpínavostí neblahou zkušenost. Měla by z ní vyplývat schopnost být solidární s těmi, kdo se stali oběťmi agrese.

V souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině bychom tedy měli lépe rozumět tomu, k čemu nedaleko od nás dochází. Ruská intervence na cizím území vedla k válečnému konfliktu a ohromné humanitární krizi. Způsoby, jimiž se Rusko na Ukrajině hlásí k sovětské tradici, je třeba rozhodně odmítnout. Mnozí čeští politici však nedovedou zaujmout a obhájit principiální stanoviska k ruskému počínání. Jedni nepokrytě pomáhají zájmům Moskvy, další chtějí být za každou cenu originální, jiní vycházejí populisticky vstříc domnělým i reálným náladám ve společnosti, nechtějí odradit své voliče, používají relativistickou rétoriku. Místo aby rozlišovali mezi útočníkem a obětí, odkazují na to, že „vše je složitější“. Potřebu jasného postoje mnohdy odmítají, neboť by prý šlo o nepatřičné černobílé vidění. Zásadní věci je však nezbytné pojmenovávat jednoznačně, protože jinak vzniká prostor pro jejich další zpochybňování. Tím spíš, že jsme vystaveni propracované, koordinované a cílené ruské propagandě, která zkresluje základní fakta, vyvolává nejistotu a přesvědčuje, že „věřit se nedá ničemu“.

V této situaci je obzvlášť důležité držet se naší západní politické orientace a transatlantických vztahů, dostát závazkům, které máme vůči spojencům v NATO, podílet se aktivně na společné evropské politice. Česká republika patří do demokratické Evropy. Současné Rusko, které opakovaně porušuje mezinárodní právo, tuto Evropu ohrožuje. Chovejme se zodpovědně, neprojevujme slabost a této hrozbě se postavme. S vědomím, že jsme okupaci z východu zažili. Vždyť U NÁS POMÁHALI TAKY.

 

Karel Strachota

ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni

 

Připojili se


Ivana Adamcová, lékařka
Václav Runštuk, OSVČ, důchodce
Zdeněk Musil, živnostník
Ondřej Baumgartner
Kristýna Mackovičová
Kamila Mrázová, studentka
Daniel Devera, Student
Markéta Holečková, sekretářka
Martin Konečný, Lékař
Martin Konečný, Lékař

Zobrazit další   

Připojte se