Okupace v obrazech


Dobrá dokumentární fotografie se rozpozná podle toho, zda dokáže přiblížit slovem obtížně sdělitelnou dobovou atmosféru, emoce a pocity. Všechny snímky, které můžete vidět na této výstavě, vznikly během okupace Československa v srpnu 1968. Jednalo se o největší vojenské pohyby v Evropě po druhé světové válce. Jejich cílem bylo zastavit demokratizační proces v zemi, která patřila do sovětského impéria. Nebylo to poprvé, kdy Moskva nasadila armádu proti svému neposlušnému satelitu. V roce 1953 na její pokyn vyjely tanky proti protestujícím dělníkům ve Východním Berlíně a o tři roky později sovětské jednotky utopily maďarskou revoluci v krvi. Invaze do Československa se v roce 1968 navíc zúčastnily i polské, maďarské, bulharské a východoněmecké jednotky, byť poslední jmenované z obavy z nepříjemných reminiscencí na 2. světovou válku pouze symbolicky. Jejich cílem bylo udušení pražského jara, jak se již tehdy říkalo nadějným politickým změnám v Československu... 


U nás pomáhali taky

Podívejte se na film, který vznikl speciálně pro letošní kampaň (námět a režie Karel Strachota, střih Tomáš Potočný, hudba Filip Míšek). Smyslem kampaně je připomenout památku obětí srpnové okupace v roce 1968 a v této souvislosti také upozornit na další případy, kdy Moskva použila tanky, aby zabránila zemím vystoupit ze sféry svého vlivu.

Posted by Proti ztrátě paměti on 22. červen 2015


... Započaly v lednu 1968, kdy byl do čela Komunistické strany Československa zvolen Alexander Dubček. Jako svůj program vyhlásil provedení rozsáhlých reforem a odčinění křivd minulosti, včetně rehabilitace politických vězňů či odstranění cenzury. Tato hesla vyvolala mezi občany spontánní nadšení. Oživení občanské společnosti však následně znepokojilo domácí konzervativce a jejich sovětské ochránce. Diplomatický tlak Kremlu a jeho spojenců nebyl úspěšný a nakonec byl vystřídán vojenským řešením. V noci na 21. srpna 1968 bylo Československo obsazeno vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Několik československých představitelů, včetně prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, bylo uneseno do Sovětského svazu. Invaze současně vyvolala celonárodní odpor, díky němuž se okupantům nepodařilo ustavit kolaborantskou vládu. Z nepříjemné situace dostal okupační síly až prezident Ludvík Svoboda, který byl veřejností chybně vnímán jako jedna z reformních tváří, ačkoliv ve skutečnosti zastával konzervativní postoje. Spolu s několika vybranými politiky odjel do Moskvy a přesvědčil unesené představitele KSČ, aby podepsali kapitulační dohodu, na jejímž základě začal postupný návrat k autoritativnímu modelu vlády. Sovětské jednotky zůstaly v Československu přes sliby Kremlu více než 22 let. Poslední sovětský voják odešel z Československa 27. června 1991, tedy teprve rok a půl po pádu komunistického režimu.

Na fotografiích je zachycen dramatický střet dvou odlišných světů, který měl v československých ulicích různou podobu. Od nechápajícího úžasu nad nečekanou apokalypsou přes zoufalou snahu prostých občanů vysvětlit okupačním vojákům nevysvětlitelné až po aktivní odpor mladé generace, který přinesl v Praze, Liberci, Brně, Bratislavě, Košicích a dalších městech řadu tragických obětí. Proti sobě na ulicích stáli na jedné straně okupační vojáci a na straně druhé civilisté, neboť československá armáda zůstala na pokyn politického vedení v kasárnách a nepostavila se invazním jednotkám na odpor. V důsledku okupace zemřelo jen do prosince 1968 celkem 108 lidí, přibližně 500 bylo těžce a stovky lehce zraněných. Srpnová okupace se stala prožitkem, který formoval postoje několika generací.

Petr Blažek, historik

 

Ředitel projektu: Karel Strachota

Koordinátorka projektu: Kateřina Saparová

Produkce: Ivana Vránková

Autoři fotografií: Jaromír Čejka, Bohumil Dobrovolský, Libuše Kyndrová, Vladimír Lammer, Miloň Novotný, Alena Šourková, Václav Toužimský a další

Autor textů: Petr Blažek

Na přípravě se dále podílely: Dana Kyndrová, Tereza Pelechová a Linda Šilingerová